Jak kloučka zachránilo světlo
Byl vánoční čas a jeden malý hodný klouček byl se svojí maminkou na vánoční oslavě. Na velkém náměstí stál vánoční strom, ozdobený krásnými barevnými světly. Kolem stromu a vlastně na celém náměstí se prodávala spousta dobrot. Stánky svítily, zvonily a všude hrála hudba. Všude? Nebo to bylo z toho velkého prostoru zakrytého střechou?
„Vidíš, Matýsku, holčičky, jak tam tancují?“
Maminka drží klučíka v náručí a ukazuje na podium, kde možná za pár let bude vystupovat i on.
Jenže Matýska zajímají jiné věci – těch světel! A celý betlém – a také oslík a další zvířátka!
Jak ho maminka pustí z náručí, aby zatleskala dětem, vykročí k oslíkovi.
Udělá pár kroků a je u oslíka, v ruce drží sušenku, rád by ji oslíkovi dal, ale brání mu nízký plůtek. Otočí se, aby ho maminka vzala do náruče a pomohla mu překonat ten plot. Ale kde je maminka?
Lidi chodí sem a tam a nevšimnou si chlapečka, který pár kroky navíc ztratil to nejdražší na světě.
„Potřebuješ se najít, maličký?“ slyší najednou chlapeček uklidňující hlas. Už už natahoval moldánky, když přišlo pohlazení a teplá náruč.
Ale to není maminka, kde je?
„Neboj se, Matýsku, hned budeš ve správném kočárku,“ povídá ta krásná paní a hledá a hledá mezi spoustou lidí tu pravou.
„Máma!“ vykřikne klučík a natáhne ruce. Ustaraná maminka, která konečně vidí svého kloučka, ho vezme do náruče: „Kam ses mi zatoulal, Matýsku můj? A kdo tě naučil říkat máma?“ diví se maminka.
Klouček ukazuje na paní, která ho našla.
„Šel za světlem,“ povídá ta dáma, „a světlo jsem já,“ řekla. Kolem ní zářil světelný kruh. Na náměstí, kde bylo světel víc, než je běžné, si toho všimlo jen několik lidí. Malý klouček s maminkou byli jedněmi z nich.
„Jak vám mám poděkovat?“ zeptala se maminka.
„Tím, že budete vždycky svého kloučka milovat. Vánoční toulání za oslíkem je jen začátek toho, co vás čeká, než vyroste. Chraňte jeho srdce, ať zůstane vždycky tím, který dá oslíkovi svou sušenku.“