Neziskovky – všechny v „jednom pytli“?
Již delší dobu se objevují v tištěných mediích, na sociálních sítích i z úst různých politiků a „celebrit“ kritiky neziskových organizací jako takových. Že prý jsou to pračky na peníze, že vytahují ze státu miliony a živí jimi nepotřebný aparát svých příbuzných a známých. Kritika vznikla zřejmě především v souvislosti s nelegální migrací, jejichž tzv. integraci zajišťují některé neziskové organizace, a můžeme se dohadovat, že i v souvislosti s jinými kauzami či rozsáhlou podporou „nepřizpůsobivých“ občanů.
Vůbec se mi však nelíbí, že se najednou začínají neziskové organizace tzv. házet do jednoho pytle. V současné době to v mediích vypadá, že co nezisková organizace, to nelegální příjmy či šedá ekonomika. Přitom opak je pravdou.
Domnívám se, že pouze minimální část neziskových organizací zneužívá finanční prostředky získané od státu – a ostatně, od toho má stát patřičné nástroje, aby čerpání financí zkontroloval, případně zajistil návrat těchto prostředků do rozpočtu, včetně udělení pokuty konkrétním osobám.
Také se mi leccos nelíbí. Také nechápu, proč jeden spolek dostane mnoho milionů a může mít honosné sídlo a automobily a jiný, který by peníze věnoval na užitečné věci, nedostane nic. Ale to se nezmění plošnou kritikou, nýbrž konkretizací jednotlivých případů.
Všeobecná kritika se mi nelíbí především proto, že problematiku neziskových organizací znám zblízka. Jednak znám některé osobnosti, které v neziskovém sektoru vybudovaly velmi kvalitní zázemí pro potřebné, či služby, které stát neposkytuje. Jednak se sama pohybuji v neziskovém sektoru více než deset let. A navíc jsem zakladatelkou a předsedkyní správní rady jedné z nich – obecně prospěšné společnosti Centrum české historie. Věnujeme se vzdělávání a výchově k vlastenectví.
Ujišťuji vás, že nedostáváme žádnou pravidelnou podporu od státu. Pokud získáme formou dotačního řízení v některém roce několik desítek tisíc na určitý projekt, je tato podpora dána jednak finanční spoluúčastí organizace, a jednak vyúčtováním každého haléře, včetně doložení účetních dokladů.
Pro Centrum české historie spolu s manželem, který by si dávno mohl užívat důchodu, pracujeme denně více než osm hodin, a to manžel naprosto ZDARMA, já za hodinovou mzdu nerovnající se ani mzdě uklízečky. Naši dobrovolníci, kteří nám řadu let pomáhají, pracují také zdarma, nebo – v případě, že jde o mimořádné nasazení na konkrétní projekt – za odměnu na dohodu o provedení práce v řádu stovek korun. Naši autoři se v devadesáti procentech případů vzdávají honorářů ve prospěch realizace dalších projektů. Vše pečlivě evidujeme, jsme členy Asociace veřejně prospěšných společností, zveřejňujeme výroční zprávy a vůbec neplýtváme. Není totiž čím. Každé koruny, kterou získáme svými aktivitami, nebo kterou nám darují individuální dárci či podnikatelé, si velmi vážíme a snažíme se ji využít na realizaci našich projektů.
Jsem si jistá, že takových organizací je podstatně více, než těch, které se obohacují a podvádějí. A jsou takoví i jednotlivci, kteří bez nároku na podporu dělají společensky prospěšnou činnost. Vždyť bez nich by nebyly zachráněné děti, které potřebovaly finančně náročnou operaci, neexistovaly by linky bezpečí, poradenství pro seniory, těžce nemocné či jejich rodinné příslušníky. Bez takových organizací bychom nemohli nechat svého bližního ani v poklidu zemřít doma. A jsem si jistá, že bez nich by ani nebyli občané, kteří jsou hrdí na tuto vlast.
Protože ať je jakákoli, je to naše vlast. Země, kde jsme se narodili, a kterou bychom se měli snažit kultivovat a novým generacím dávat naději, že má smysl zde žít.
Proto žádám všechny, kteří píšou negativně o neziskových organizacích, ať tuto kritiku spojují s konkrétními názvy a konkrétními jmény. Neziskový sektor jako takový za podvodníky nemůže. Právě tak jako za ně nemohou slušní podnikatelé ve svém oboru, i státní zaměstnanci ve své instituci.
Takoví lidé jsou prostě všude. A připadá mi nefér takto zobecňovat. Neziskovému sektoru můžete jen uškodit, protože s takovou kritikou se sveze mnohem více poctivých, než darebáků – ti se totiž většinou umí dobře skrýt a přizpůsobit.
Jindra Svitáková